“ Jsem malinko nesmělý, což samo o sobě
vede k trapasům..."

Zatímco jako fotomodel stačil během krát-
ké doby prorazit, jako zpěvák teprve začí-
ná. Řeč je o Robertu Noskovi (1978), který
pochází z Rožnova pod Radhoštěm. Mod-
rooký blonďák už zapózoval jak renomova-
nému Robertu Vanovi, tak neméně slavné-
mu Jakubu Ludvíkovi. A očividně se líbí,
má úspěch - na druhé straně ale není jenom
“vidět", ale rovněž na sobě tvrdě pracuje.
Ještě než odešel do Prahy, pracoval ve
svém rodném městě jako technik u jedné akciové společnosti. Mož-
ná, že se sluší uvést, že předtím absolvoval Vyšší odbornou školu
při Obchodní akademii ve Valašském Meziříčí. Přesto se nyní vě-
nuje úplně jiným oborům. I on má však o práci a směřování kariéry
své představy. “Například akty mě příliš nelákají a spíš se jim vyhý-
bám. Někdo si možná může myslet, že by se dostal do povědomí li-
dí právě těmito obrázky, ale já raději fotím módu. A i když si občas
připadám spíš jako věšák, protože ne všechno, do čeho mě navle-
čou, bych já sám nosil, snažím se být profesionál a snažím se i to-
mu onomu modelu vdechnout život a životnost. V tomhle ranku si
trapas nechci a vlastně ani nemůžu dovolit," říká dnešní idol mno-
ha dívek Robert Nosek. “A i když mám v sobě určitou dávku exhi-
bicionismu a nejsem zrovna nějaký stydlín, jsem paradoxně malin-
ko nesmělý, což už samo o sobě vede k jistým trapasům, dodává
upřímně.

V soukromí zažil prý zatím největší trapas asi před rokem: “Ten-
krát jsem uviděl na ulici dívku, která byla velmi podobná Pavle Lo-
vasové. Ona totiž chodí s mým kamarádem a v partě jí říkáme Flá-
fa Je to báječná holka, která má velký smysl pro humor a opravdu
nezkazí žádnou legraci. Dokonce ji tajně podezírám, jestli nebude
chlapem převlečeným za ženskou, protože u žen takový smysl pro
humor je výjimečný. Chodíme společně i do sauny, a jak její lepá
postava napovídá, je to fakt holka. Dokonce pěkný “kus"! Šel jsem
tedy po ulici a najednou pár metrů předemnou vyšla z obchodu Flá-
fa- zkrátka jsem si to myslel. Hned jsem k ní tajně přiběhl, zezadu
ji objal, chytil za prsa a změněným hlasem zaskřehotal: “Kdo jé-
éé?" V tom se “Fláfa" otočila a podívala se na mě a já s hrůzou zjis-
til, že to je úplně neznámá dívka! Když jsem se na ni zblízka podí-
val, tak jsem navíc zjistil, že má pouze stejné vlasy jako kamarádka,
a musel jsem uznat, že Pavla je podstatně hezčí. To mi v tu chvíli ale
bylo úplně jedno. Byl to pro mě totiž šílený šok! Ještě asi větší než
pro ni. Úplně jsem zkameněl a pouze ze mě vypadlo: “Ty asi nebu-
deš Fláfa, co?" a myslel jsem na to, jakou mi asi dá pořádnou fac-
ku. Naštěstí se nade mnou smilovala, a když viděla mé zděšení, za-
čala se smát. Nakonec jsem se jí omluvil a oba jsme se tomu
pořádnému trapasu zasmáli. Dosud jsem tuto historku tajil, protože
jak znám Fláfu, měla by z toho šílenou radost a ještě rok by si ze mě
utahovala, že jsem úplně slepý a hloupý a veřejně na ulici osahávám
úplně cizí holky..."

“V práci se mi občas stane, že nemůžu najít nějaké oblečení,"
usmívá se zpívající manekýn, “ale velké trapasy se mi, naštěstí, za-
tím vyhýbají. I když musím přiznat, že v mých fotomodelingových
začátcích, se mi docela slušný trapas kupodivu stal. Agentura Cze-
choslovak models mě poslala na mé první focení, kdy jsem měl spo-
lu se dvěma dívkami celý den fotit módu pro časopis Katka. Jenom-
že znáte to, když je člověk mladý a navíc nezadaný, tak ho prostě
pražský noční život, různé večírky a párty lákají. A tak se stalo, že
jsem jednou pozapomněl, že mám ráno vstávat a jít pracovat. Do
Postele jsem se tedy dostal až hodně po půlnoci a ráno jsem se ne-
mohl jednoduše probrat. Nakonec jsem si přispal a na focení přišel
s Půlhodinovým zpožděním. Už tam na mě čekal fotograf, vizá-
žistka i obě nalíčené a oblečené modelky. Byl to pořádný trapas
a přestože mi nevynadali, připadal jsem si tak trapně až se mi o tom
ještě několikrát zdálo. Od té doby jsem se polepšil a chodím všude
raději o pár minut dřív."

“Zrovna nedávno se mi stal takový nejapný trapásek," vzpomíná
rodák z Rožnova pod Radhoštěm. “Jsem čipera, který se rozhodl že
vtrhne i do světa pop music a tak právě začínám natáčet své první
písničky. Dvě velmi hezké skladby mi složil Jarek Šimek. Byl jsem
si je spolu se svým producentem u Jarka poslechnout, nakonec se
naše návštěva trochu protáhla, zapovídali jsme se i o textech, a Ja-
rek nám začal pouštět další své písničky. Nakonec nám prozradil, že
právě skládá písničky na album Zuzany Norisové a hned nám jednu
pustil. Moc se mi líbila a přestože měla místo textu jen takové an-
glicko-švahylské blábolení, jaké Jarek nazpíval i na demosnímky,
které složil pro mě, a bylo tedy logické, že i tuto písničku “nazpí-
val" on, zeptal jsem se ho, kdo to zpívá. Jarek se na mě jen nechá-
pavě a malinko dotčeně podíval a řekl: “Já." Až v tu chvíli mi to do-
šlo a myslel jsem, že to se mnou sekne. Pořád si říkám: “Mluviti
stříbro, mlčeti zlato", ale občas se mi to ještě nedaří realizovat
v praxi a pak z toho vznikají podobné trapasy..."